Animetod - Scénář
Scénář je stručný a jasný dokument, který vypráví průběh filmu. Pro začátečníky občas není jednoduché rozlišit rozdíl mezi literárním textem a scénářem.
Podobně jako recept není jídlo, scénář není film, ale návod na jeho udělání.
Ve videu se dozvídáme:
Co je to scénář
Scénář navazuje na lekci Stavba Příběhu, kdy už máme ujasněnou časovou osu, začátek, prostředek a konec příběhu. Dalo by se říci, že scénář je praxe zatímco stavba příběhu teorie.
Scénář je stručný a jasný dokument, který vypráví průběh filmu.
Jde o psaný návod, kterým se řídí celý štáb, aby film natočil.
Zahrnuje informace, v našem případě pro režiséra a herce, o tom, kdo, kde, kdy, co, proč a jak dělá na scéně, tedy ve filmu.
Scénář versus beletrie
Scénář není beletrie, ale spíše taková kuchařka. Film je médium, které vypráví pomocí obrazů. Ve scénáři pro film nestačí pouze popsat děj filmu, je třeba každou akci, každý záběr vyobrazit slovy tak, aby bylo jasné, jak si jednotlivé scény scénárista představuje. Je tedy potřeba psát tak, aby si při čtení scénáře každý dokázal představit filmové obrazy.
Co scénář obsahuje
Scénář popisuje děj skrze
- akci postav
- rekvizity
- popis prostoru
- popis zvuků, ruchů a hudby
- popis dialogů
Jak psát scénář:
- První informací je prostor a čas, kde se scéna odehrává.
- Další v řadě je popis prostoru a akce postav.
- Pokud se ve filmu mluví, jsou přidány dialogy.
- Tam, kde je to třeba, se uvedou popisy zvuků.
- Scénář má po formální stránce svou ustálenou strukturu.
Několik rad na závěr:
- Píšeme v přítomném čase, stručně, popisně. Při čtení scénáře se nám scéna musí odehrávat před očima. Přítomný čas, i strohý, popisný text, tomu napomáhají.
- “Show, don’t tell”, tzn. do scénáře nepíšeme nic, co divák ve výsledném filmu neuvidí či neuslyší. Držíme se pravidla, že obsah scénáře je třeba “vidět”, ne číst. Píšeme proto scény tak, aby je měl čtenář před očima jako živé.
- Cokoliv cítíme jako nadbytečné a jeho smazáním příběh nerozbijeme, to mažeme.
- Nevyprávíme krátkou akci dlouze a dlouhou akci krátce. Doba čtení scénáře by se měla rovnat délce filmu, který uvidíme. Lze říci, že jedna strana scénáře se rovná 1 minutě filmu.
- Nikdy ve filmu neoznamujeme předem, co uvidíme, a nikdy ve filmu nevyprávíme, co jsme viděli. Je to příliš prosté, a ztrácíme tím náš drahý čas, kdy nám divák věnuje svou pozornost.
- Film je již více než 100 let staré médium. Divák se celou tu dobu učí filmu rozumět a osvojit si jeho řeč. Je chytrý, umí číst obraz a jednání postav. Vyhýbáme se proto příliš doslovnému, návodnému podávání informací, tzv. “spoonfeeding”, krmení lžičkou. Dovolme divákovi, aby si sám příběh objevoval, nechme ho někdy váhat, ať je při sledování filmu, potažmo čtení scénáře, neustále bdělý a pozorný.
Metodická doporučení:
Pochopení principu scénáře a schopnost promyslet a napsat dobrý scénář je limitováno věkem.
Rozhodně nedoporučujeme řešit scénář před 9. rokem věku dítěte. V první fázi u mladšího školního věku máme při práci s příběhem a filmovým obrazem dobrou zkušenost s využitím projekce krátkých animovaných filmů. V rámci recepce filmu jsou vhodné různé metody dramatické výchovy, výtvarné aktivity a jednoduchá literární cvičení.
V dokumentech ke stažení najdete vhodná cvičení pro 1.–3. třídu,4.–5. třídu a starší školní věk.
Dokumenty ke stažení
Dokumenty ke stažení jsou nyní ve výrobě. Děkujeme za ochopení.
